Historie obce

Katastrální obec Kněžnice tvoří Horní a Dolní Kněžnice s osadou Javorníce. Horní část obce - vzdálené od Jičína a od Turnova - rozkládá se po obou stranách říšské silnice vedoucí z Jičína do Turnova. Dolní část obce rozprostírá se po obou stranách okresní silnice k Peklovsi. Leží v údolí, jemuž na západě vévodí Trosky a na severu je ohraničeno Kozlovem a vrchem Tábor. Javorníce se nachází v údolí mezi Libuní a Jinonicí. Nadmořská výška obce činí 366 m a Dolní Kněžnice jsou o 30m níže položeny.

V roce 1920 vychází zákon, že povinností obcí i měst je založit kroniku a ji nadále psát. V ní jsou dějiny národa. Zde nalézáme, jak naši předkové žili, hospodařili a jaké události prožívali v obcích od počátku jejich založení. Kroniku vést v naší obci je pověřen od 1.září r. 1920 místní učitel školy Václav Rakouš. V zemském archivu se dozvídáme, že v naší obci v roce 1654 žije už 11 sedláků, 1 chalupník, 7 domkařů (zvaných zahradníků). Tito pak chovají 49 krav, 25 jalovic, 6 vepřů a k polním pracím mají 25 potahů.

Naše obec lež mezi Jičínem a Turnovem a proto ve třicetileté válce velice trpěla. Často tudy táhla vojska císařská, ale i švédská a saská. Tímto páchala velké škody místním usedlíkům na jejich majetku. Roku 1785 osada Javorníce byla k naší obci připojena katastrem. Před válkou třicetiletou tato osada byla jen vískou o 3 gruntech, z nichž byl zřízen dvůr. Od roku 1663 jeho držitelem je rytíř Jan Matyáš z Matyášova. V té době dvůr drží 11 kusů hovězího dobytka, 100 ovcí a má 4 potahy. Roku 1677 je tento dvůr rozdělen na 2 statky č. 2 a 5.

Dalším dělením vzniká pak ves. Majitelé gruntů č. 1, 2, 5 a 8 pasou společně svůj dobytek na pastvinách. Mají i les, který rovněž společně užívají. Tento majetek se dělí na soukromé vlastnictví až v letech 1850. Chalup zde přibývá, takže už v 18. století má Javorníce 14 stavení s 59 obyvateli.