V roce 1920 vychází zákon, že povinností obcí i měst je založit kroniku a ji nadále psát. V ní jsou dějiny národa. Zde nalézáme, jak naši předkové žili, hospodařili a jaké události prožívali v obcích od počátku jejich založení. Kroniku vést v naší obci je pověřen od 1.září r. 1920 místní učitel školy Václav Rakouš. V zemském archivu se dozvídáme, že v naší obci v roce 1654 žije už 11 sedláků, 1 chalupník, 7 domkařů (zvaných zahradníků). Tito pak chovají 49 krav, 25 jalovic, 6 vepřů a k polním pracím mají 25 potahů.
Naše obec lež mezi Jičínem a Turnovem a proto ve třicetileté válce velice trpěla. Často tudy táhla vojska císařská, ale i švédská a saská. Tímto páchala velké škody místním usedlíkům na jejich majetku. Roku 1785 osada Javorníce byla k naší obci připojena katastrem. Před válkou třicetiletou tato osada byla jen vískou o 3 gruntech, z nichž byl zřízen dvůr. Od roku 1663 jeho držitelem je rytíř Jan Matyáš z Matyášova. V té době dvůr drží 11 kusů hovězího dobytka, 100 ovcí a má 4 potahy. Roku 1677 je tento dvůr rozdělen na 2 statky č. 2 a 5.
Dalším dělením vzniká pak ves. Majitelé gruntů č. 1, 2, 5 a 8 pasou společně svůj dobytek na pastvinách. Mají i les, který rovněž společně užívají. Tento majetek se dělí na soukromé vlastnictví až v letech 1850. Chalup zde přibývá, takže už v 18. století má Javorníce 14 stavení s 59 obyvateli.
Doplnění historie obce Kněžnice
Vývoj obecní samosprávy v Kněžnicích
Kolem roku 1600 náležely Kněžnice k rychtě Čimyšlské. Kolem roku 1800 je uváděn rychtář Fr. Mazánek v Javornici a Václav Kutek, konšel v Knížnicích.
Kolem roku 1836 rychtářoval Josef Válek, konšel Jan Sudek, František Sudek, František Lamač a Jan Kutek. V roce 1846 byl vydán patent císařem Ferdinandem s nejvyšším guberniálním nařízením od 30. prosince 1846, číslo 79689. Všem národům říše rakouské bylo Jeho veličenstvem povoleno vykoupit se z poddanství. Toto vykupování se zakládalo na smlouvách mezi vrchnostmi a poddanými.
Dne 29. října 1850 se v naší obci na základě nového volebního řádu uskutečnily první volby. Byla to tak velká událost, kterou předchozí generace nepoznaly, takže vzbudila velké podivení. Původně měla mít volba obecních starších platnost na 3 roky, ale složité politické poměry přispěly k tomu, že volba měla platnost až do roku 1861.
První volbu – 29. října 1850 řídil c. k. okresní podkrajský komisař pan Kocián z Jičína a volba proběhla veřejným hlasováním a byla hodnocena jako příznivá ku prospěchu obce. A to i přesto, že lidé v té době neměli žádné zkušenosti s volbami.
Do výboru byli zvoleni: Josef Sudek, František Škopán, František Drbohlav, Josef Válek, Josef Franěk, Josef Ježek, Josef Kovářič a Josef Drbohlav z Javornice. Za představeného obce byl zvolen Josef Sudek, za l. radního František Škopán, ll. radním byl František Drbohlav.
Slavná byla přísaha představeného a radních. Uskutečnila se 8. prosince. S hudbou byli zvolení členové vedeni do chrámu Páně Libuňského a přísahu složili u oltáře do rukou pana děkana, čestného kanovníka a biskupského vikáře Antonína Marka, známého později jako „libuňského jemnostpána.“
Od roku 1850 až do roku 1931 byli v Kněžnicích tito starostové:
Josef Sudek (1850 – 1867), Josef Lamač (1867 – 1871).
František Kovářič (1871 – 1879), František Škopán (1879 – 1882), Josef Kůtek (1882 – 1891), Josef Sudek (1891 – 1894), Josef Kůtek (1894 – 1898), František Brunclík (1898 – 1919) a Josef Drbohlav (1919 – 1931)..
Jmenovaný starosta František Brunclík byl také dlouho členem okresního zastupitelstva, okresního výboru, náměstkem okresního starosty, v závěru života vládním komisařem tehdejšího okresu lomnického a místopředsedou svazu podkrkonošských okresů.
Zdeněk Mrkáček
